Začnu pěkně od pátku. Přípravy na den D začaly ráno, když jsme se rozdělili do několika realizačních týmů a postupně vyráželi z Hradce Králové. My s Ondrou jsme na místo dorazili okolo 13. hodiny a připravili kancelář závodu. Poté přijely holky z kanceláře a společně jsme připravily tašky pro závodníky a další drobnosti. Po páté hodině začali přicházet první účastníci pro startovní čísla. A v tu chvíli se otevřely všechny nebeské kohoutky – začal konec světa. Takovou kalamitu jsem ještě neviděla: padaly stromy, bouraly se ploty a cyklisté prchali před kroupami. Celá tahle akce trvala asi 20 minut, ale způsobila na trati závodu solidní škody. Nicméně realizační tým na trati se hned pustil do práce a společně s IZS dali silnice rychle do původního stavu (za to mají můj obrovský obdiv – byl to opravdu masakr). Večer jsme kancelář ve 20:00 uzavřely a šly si odpočinout na další den.
První dojmy už opadly, ale hřejivý pocit zůstal. Jaké to celé bylo?
6. června 2025 – ROAD STAGE je tu!Probudili jsme se do deště. Věděli jsme, že to přijde, ale snažili jsme se zaříkávat všechny dešťové bohy, aby se nám ty mraky vyhnuly. Chvílemi to vypadalo nadějně – honily se mraky, které se i částečně protrhávaly – ale poobědový déšť byl nevyhnutelný. Nicméně start proběhl za sucha. Nejprve startoval Český pohár, následovala dlouhá trať 155 km a nakonec jsme startovali my: STAGE77 a STAGERALLY (tuto variantu závodu jsem jela já). Atmosféra byla naprosto nepřenositelná – také díky perfektním moderátorům Pepovi, Davidovi a Jirkovi, kteří rozproudili davy a nabudili všechny závodníky k výkonu. Před startem jsme ještě prohodili pár slov s ambasadorem Jánem Svoradou a pak jsme vyrazili. |
 |
 |
Slavnostní start dodal klid všem závodníkůmSlavnostní start o délce 10 km se vlnil podél vody a umožnil všem závodníkům dostat se pozvolna do závodního tempa bez obav z vysoké rychlosti. A tam to na mě přišlo – sama jsem se dojala, jak je to boží, že jsme tady, že můžeme spolu závodit a užívat si tak krásnou trasu. Že jsme to jako Rafkarna dali celé dohromady a jak je Ondra (ředitel závodu a můj muž) opravdu výjimečný člověk. Naštěstí jsem se rychle oklepala a soustředila se na závod. |
Road Stage na krásné trase s výborným zabezpečenímProtože jsem jela STAGERALLY, nezávodila jsem na celé trase, ale pouze na 2 měřených úsecích. První část trasy jsem jela se skupinou skvělých chlapíků, kteří jeli super tempo, ale zároveň jsme měli prostor pro lehčí konverzaci a skvělou náladu v balíku. To se ovšem změnilo, když jsme projeli začátek měřeného úseku v Rokytnici v Orlických horách. Úsek je dlouhý 6 kilometrů s celkovým převýšením 200 metrů – pěkný, svižnější výjezd. Nahoře jsem si udělala první zastávku na občerstvení a kafíčko v Áčku. Tam jsem potkala Wlka, se kterým jsem pak dojela zbytek závodu. Na Haničce nás taky zastihl déšť, který nás doprovázel po zbytek závodu. Naštěstí nebyla zima, takže to až tak nevadilo. Navíc mi přišlo, že byli závodníci kvůli dešti opatrnější – i proto také nebyl žádný úraz (vím jenom o jednom odřeném lokti). Trasa nás z Haničky vedla přes Bartošovice, Neratov až do Orlického Záhoří – celou dobu jsme jeli svižnějším transportním tempem, povídali si a po cestě sbírali osamělé jezdce. Do Orlického Záhoří jsme dorazili úplně durch, takže jsme se moc dlouho na občerstvovací stanici nezdržovali. Jedno rychlé kafíčko a kremroli v Kyhance jsme si ale neodpustili. Čekal nás totiž druhý měřený úsek na Šerlich. Ten začíná ještě v Orlickém Záhoří a končí až na vrcholu nejvyšší hory Orlických hor, je tedy dlouhý přes 8,5 kilometru s celkovým převýšením přes 300 metrů. Když jsme vyrazili, začalo hodně foukat proti a přidal se i silný déšť. Postupně jsme ukrajovali metr po metru a vjížděli do mlhy. Když jsme najednou před sebou uviděli bývalého kolegu, věděli jsme, že ho prostě musíme předjet. Cítila jsem, že bych ráda zvolnila, ale Wlk na mě spustil všechny motivační hesla a pokřiky, které ho napadly. Takže jsem ze sebe vyždímala naprosto všechno (v životě jsem si tak nedávala! :D), ale nakonec se to povedlo – kolegu jsme nechali za sebou a společně protnuli cíl segmentu nahoře na Šerlichu. Pak už jsme se bezpečnou rychlostí spustili ze Šerlichu dolů – byla to jízda mlhou a poměrně hustým deštěm, takže jsme opravdu všichni jeli opatrně. A byli jsme v cíli! Když opadla první euforie a vyměnili jsme si dojmy, dala se do mě pěkná zima, takže jsem se šla rychle převléknout a najíst. V účastnické tašce měl každý závodník poukaz na naprosto výborné jídlo od Amenity Resortu. Já jsem si dala vegetariánské rizoto (na výběr bylo i klasické nebo guláš). Každý závodník také dostal krásnou účastnickou medaili. Po občerstvení jsme se všichni přesunuli na vyhlášení vítězů. Tam jsem se také dozvěděla, že jsem vyhrála ve své kategorii – příjemné završení skvělého závodního dne. Po vyhlášení jsme se všichni těšili na AprésBike party, která byla naplánovaná v baru Dvojka přímo u sjezdovky. Počasí ovšem rozhodlo jinak a místo drinků (i když někteří závodníci se odradit nenechali a rozjeli svou vlastní party) jsme si dávali čaj. Den po Road Stage nás čekala Velká cena Hradce Králové, která podle mě také stojí za to. Skvělá atmosféra v centru města není jen o cyklistice, ale nabízí i závody v běhu a na koloběžkách včetně závodů pro děti. |
 |
